Moje oční bělmo v zrcadle, něco tam je
Didi se při pohledu do zrcadla všimla podivuhodného vzoru ve svých očních bulvách.
Ponořte se do AR očí ve hře WAGZAK JUMP, proklikejte si rohovku, čočku a sítnici a odhalte tajemství, jak se světlo pohybuje uvnitř oka.
Od experimentu s rozšiřováním a zúžením zornice až po princip fungování brýlí – podívej se spolu s Didi, jak moje oči vidí svět.
Co se skrývá v mých očích v zrcadle?
Zastavil jsem se před zrcadlem.
Stála jsem před zrcadlem, abych si vyčistila zuby, a v mých očních bulvách jsem něco zahlédla. Malá tečka? Ne, vzor? Byly to hnědé pruhy, které se točily dokola. Co to je! Co to sakra je?!
Opravdu jsem zadržela dech a dlouho se na to dívala.
Zeptala jsem se Popo a ona mi řekla: „Tomu se říká duhovka. Máš svůj vlastní vzor.“ Můj vlastní vzor? Jako otisk prstu? Hehe, to je nějak super.
Ale Popo mi řekl, ať si spustím aplikaci JUMP, tak jsem ji spustila, a hle! Uprostřed mého pokoje plavalo oko! Opravdové oko! Uvnitř bylo něco jako průhledné želé a na povrchu byly vidět i cévky. Zpočátku mi to bylo trochu strašidelné, ale když jsem na to klepala, objevovaly se názvy jednotlivých částí.
Rohovka – ťuk! Čočka – ťuk! Sítnice – ťuk!
Rohovka je prý průhledné okénko úplně vpředu oka. Když jsem prstem otočila, objevila se čočka, která vypadá fakt zajímavě. Želé čočka? Trochu jako vypouklá bonbónka. Za ní je něco jako plátno v kině, to je sítnice, která prý přijímá světlo.
Trvalo mi dlouho, než jsem vyzkoušela všechny. Že se do jednoho oka vejde tolik věcí.
Světlo se v oku obrací vzhůru nohama?
To říká Popo. „Světlo v oku cestuje.“
Cestuje? Světlo?
Ukázali mi to v aplikaci a opravdu, paprsek světla vklouzl do rohovky a při průchodu čočkou se zlomil. Jako když strčíš brčko do vody a světlo se láme! A pak dopadne na sítnici.
Cože! Svět je vzhůru nohama!!
Stromy jsou obrácené vzhůru nohama. Nebe je dole a země nahoře. Byla jsem úplně zmatená a zeptala se: „Takže my teď vidíme všechno obráceně?!” Popo se zasmál a vysvětlil mi to. Mozek to prý zase otočí.
Mozek!
Mozek rychle opraví ten obrácený obraz, který přijímají oči. Prý to náš mozek dělá každou vteřinu. I právě teď. Myslela jsem, že jen vidím, ale oči a mozek spolupracovaly. Haha, v mém těle probíhala týmová práce.
Že se v temnotě opravdu zvětší zornice?
Řekla jsem Banguovi: „Hele, zkusíme to spolu!“
Zhasla jsem světlo. Podívala jsem se do zrcadla ve tmě. Po asi 30 vteřinách jsem na zrcadlo posvítila světlem z mobilu.
Jejda! Zornice se fakt zvětšily!!
Černé kruhy zabíraly skoro polovinu očí. Banggu vedle mě vydal překvapený zvuk „Puu!“ a málem odskočil.
Pak jsem najednou rozsvítila a zornice se zmenšily. Šup! V reálném čase!
Duhovka prý reguluje velikost zornice jako otvor fotoaparátu. Když je tma, otevře se, aby zachytila víc světla, a když je světlo, zmenší se, aby chránila oko.
Moje oči byly jako fotoaparát! Ach jo, proč jsem na to přišel až teď?
Proč asi Ppuri nosí brýle?
Ale vzpomněl jsem si na Ppuriho. Ppuri nosí brýle. Dřív mě jen zajímalo, proč je nosí, ale teď už to asi chápu.
Čočka musí přesně zaostřit světlo na sítnici, ale u některých očí se zaostří před sítnicí a u jiných za ní. Pak je obraz rozmazaný. Brýlové sklo to prý zase přesně zaostří.
Zeptala jsem se Ppuriho: „Můžu si ty brýle vyzkoušet?“ a on mi je půjčil, ale svět se mi točil, tak jsem si je hned sundala.
Brýle nejsou nic, za co by se člověk měl stydět. Jsou to jen pomůcky pro oči, a to je vlastně moc chytré. Řekla jsem to Ppurimu a on se trochu styděl, alepak se zasmál.
Kdo se asi odráží v babiččiných očích?
Dnes večer jsem si sedla vedle babičky a pozorně jsem se jí podívala do očí.
Babiččina duhovka je tmavě hnědá. Je podobná té mé, ale má trochu jiný vzor. Kolem zornice jsou tenké pruhy, které připomínaly letokruhy.
„Babičko, zůstaň chvíli v klidu.“
V babiččině zornici se zrcadlil můj odraz. Úplně malý. S korunou na hlavě.
Babička se zasmála a řekla: „Na co se to tak díváš, ty uličníku?“, a když se usmála, v jejích očích se objevily vrásky a zornice se trochu zmenšily. Možná proto, že se usmála tak zářivě.
Byly oči opravdu tak úžasné? Byly jako zrcadlo, v němž se odrážela babička, a zároveň jako kino, v němž putuje světlo.
Nejlepší na dnešku bylo, že já, odrážející se v babiččiných očích, jsem se usmíval.
▶ Skutečná obrazovka AR ve hře WAGZAK JUMP
Setkejte se s Didi přímo v AR
← Přejeďte prstem do strany
Chcete se podívat přímo do mých očí?
WAGZAK JUMP — Vrhni se do světa
Často kladené otázky
Q. Od kolika let lze hrát WAGZAK JUMP?
Hra je určena pro děti ve věku 4–12 let (hlavně pro žáky základních škol). Lekce zaměřené na zrak odpovídají úrovni 5. a 6. třídy základní školy.
Q. Může dítě provádět experiment s zornicemi samo?
Jedná se o bezpečný experiment, k němuž stačí pouze zrcadlo a osvětlení. Po 30 sekundách čekání v tmavé místnosti můžete při pohledu do zrcadla pozorovat změny zornic. Nezaměřujte však světlo z baterky nebo blesku mobilního telefonu přímo do očí, ale pozorujte je pouze ve světle odraženém od zrcadla.
Q. Jaké jazyky jsou podporovány?
Podporujeme 30 jazyků včetně korejštiny. Stejnou lekci můžete přepnout do jiného jazyka.
Příště se vrátím s dalšími zajímavými lekcemi. S pozdravem, Didi.